UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě si pamatuju jak osvěžující bylo před několika lety objevit něco pro mě nového v podání norské progresivní poprockové skupiny MEER. Ti mimochodem letos vydali další vydařené album "Wheels Within Wheels", které jsem trestuhodně ještě nestihl zrecenzovat. Ale to příliš odbočuji. Teď totiž musí být řeč o dalším objevu, na který jsem zcela náhodně narazil na Bandcamp-u. Tím je dánská skupina ISBJÖRG, parta, která stylově nemá až tak daleko právě ke zmíněným MEER. Takže můj oslí můstek z úvodu vlastně není až tak mimo mísu. Dánové totiž víří podobně hravé a progresí čechrané vody přívětivě popíkového rocku, ve kterém ale nechybí ani trocha silovější až hrubé kytarové důraznosti. Tu nabízí třeba opravdu průbojná skladba "Am I The Sinner Now?". Hudba ISBJÖRG je i díky tomu plná kontrastů, což dokladuje po této divočině následující "Under Your River", která se jemně a baladicky rozplývá kolem základního klavírního motivu.
Tím se dostáváme k vlastní podstatě hudby ISBJÖRG, která je vše jiné než klasický poprock. Nehledejme zde ani nějakou tradičně chápanou rockovou alternativu, typický prog rock, post rock nebo něco podobného. Dánové jako by si vybudovali vlastní styl, který pouze povrchem klouže ve známých škatulkách a některými prvky se otírá o podobnost s jinými interprety. Sami se prezentují jako math-stadionový rock, což je nutno brát opravdu jen jako nadnesené promo prohlášení. I když určitý vliv mathrocku by se při troše snahy v jejich hudbě najít dal, jen je hodně utopený a schovaný pod vlídnými melodiemi. Neučesanost a divokost mathrocku zkrátka u ISBJÖRG ustoupila melodičnosti a neortodoxnost nahrazují spíše progrockové finesy.
Určitá originalita hudby ISBJÖRG vyplývá především ze samotného principu, kdy je rocková hudba netradičně vystavěna kolem klavírních nosných linek. Mathias Bro Jørgensen na své "klapky" opravdu umí položit prsty a dokáže spolu s progresivně košatou rytmikou tvořit zajímavě funkční a hodně hutně působící struktury. Když k tomu přidáme výrazně a variabilně se měnící kytarové kreace a silné vokální melodie, dostáváme vzdušnou, ale přesto hodně orchestrálně plnou hudbu. A především hudbu zajímavě rozdováděnou, přitom i s laskavou s uvolněnou aurou, kde prvky progresivního rocku vyznívají až neuvěřitelně ladně a i ty nejdivočejší kreace jsou usazeny do nádherně samozřejmých a do melodií uzavřených postupů.
Příjemný vokál spolu s onou klavírní kostrou vlastně celou produkci zjemňují. Jen díky tomu se dá mluvit o poprockových vlivech, protože zbytek především kytarové složky je občas až metalově hrubý, v každém případě ale rockově až hardrockově výrazný. Jako celek to opravdu funguje. A opět se neubráním srovnání s Nory MEER, je zde podobně komplexní souhrn dravosti a emotivní přívětivosti. ISBJÖRG navíc dominují jak v rychlejších a údernějších skladbách, tak v baladické poloze, kdy nás třeba ve skladbě "Under Your River" dokáží odnést do jemných melancholií, kde na povrch často vyplouvá zmíněná klavírní podstata a rezonující kytary v pozadí si mnohdy ani nevšimneme, když nás nálada a procítěnost skladby bere do své náruče.
Náladová poloha zmíněné "Under Your River", nebo i skladby "Inure", nese emotivní atmosféru podobnou silným baladám od Američanů MANCHESTER ORCHESTRA. I tím si mě Dánové získávají, neboť na některých skladbách od MANCHESTER ORCHESTRA dost úlítávám. Umí mě prostě dostat do kolen. Což se ostatně při prvním poslechu alba "Falter, Endure" povedlo i ISBJÖRG. Už jen za tuhle chvilku příjemného rozechvění se pozdější drobné vystřízlivění a lehká korekce nadšení prostě nedá považovat za podstatnou. Ono se vždy dá najít nějaké ale, ať už by to byl třeba místy příliš důrazný klavírní diktát, díky čemuž se při opakovaném poslechu začne tento model trochu přejídat, nebo možná až přílišné lpění na robustnosti kytarového zvuku. Ale to jsou jen zanedbatelné drobnosti, které navíc člověk při uvolněném poslechu ani nepostřehne. Hudba ISBJÖRG totiž perfektně funguje jako celek, má své náladové kouzlo a nepostrádá pestrost ani občasný až překvapivý prvek, jako například perfektně aranžérsky zařazený ženský vokál v "Inure" nebo orchestrální aranže prostoupené saxofonem a dalšími dechy v druhé půli "Solitaire", skladbě, která se rozvíjí do mrazivě vyhrocené vokální smršti. Zde mi při prvním poslechu skutečně běhal mráz po zádech.
A jakoby se Dánové chtěli vyvarovat jakémukoli náznaku stereotypu, s přibývajícím časem jdou do ještě větších kontrastů a objevují se stále nové postupy a aranže. Skupina si to nejlepší snad dokonce nechala už na poslední fázi alba, protože zde nasazuje trumfy třeba v podobě skladby "Perfect Sky", která vybočuje silnou technicky vybroušenou kytarovou virtuozitou, jež mi připomněla exhibice ve stylu PLINI nebo POLYPHIA. A předposlední "Dressed in White Lies" je prostě progrocková lahůdka, ve které se dokonce dočkáme i silovějších metalově znějících riffů, které v kontrastu se všudypřítomným klavírem hezky rezonují. Metalovým fanouškům se vyplatí vydržet až do konce, protože dvě závěrečné skladby je rozhodně musí nasytit.
Ještě zbývá zmínit, že "Falter, Endure" je druhým albem skupiny a již debut "Iridescent" (2019) stojí za poslech. Přesto ještě působí trochu všedně, ale to je samozřejmě způsobeno faktem, že na druhém albu přišli ISBJÖRG s materiálem opravdu napěchovaným invencí a prezentovaným způsobem, který mě jako posluchače dokáže zcela odpoutat od okolního světa. Takže jedno z mých top alb roku 2024? To rozhodně ano!
Nevšední rocková progrese, melodická síla, vzletné aranže vystavěné kolem dominantního klavíru a suverénní vokály. Co víc si přát? Těmto Dánům invence skutečně nechybí.
9 / 10
Jonathan Kjærulff Skovlund
- vokál
Mathias Bro Jørgensen
- piano, vokál
Dines Dahl Karlsen
- kytara
Lasse Gitz Thingholm
- kytara
Mathias Schouv Kjeldsen
- basová kytara
Frederik Ølund Uglebjerg
- bicí
- hosté:
Margrethe Christine Wellejus
- vokál
Marie Thøis
- altsaxofon
Monica Ipsen
- flétna
Christoffer Kjærulff Find
- tenorsaxofon, barytonsaxofon
Andreas Frydenlund
- pozoun
Julie Baggesen
- trubka
1. Ornament
2. Homeward Bound
3. Am I The Sinner Now?
4. Under Your River
5. Afterglow
6. Inure
7. Solitaire
8. A Storm To Weather
9. Perfect Sky
10. Dressed in White Lies
11. The River of You
Falter, Endure (2024)
Iridescent (2019)
Glacier (EP) (2017)
Isbjörg (EP) (2016)
Datum vydání: Pátek, 1. listopadu 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 56:44
veľmi zaujímavý album
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.